Jak OneTimeSecret podle svých slov chrání tajnou zprávu
Přehled zabezpečení služby Onetime Secret popisuje její model stručně: tajná zpráva je navržena tak, aby se zobrazila jednou a pak byla trvale zničena, nezobrazenou zprávu lze zničit, tajné zprávy jsou ve všech tarifech šifrovány při přenosu i v úložišti, každá má dobu platnosti a volitelná heslová fráze přidává vrstvu, kterou samotný odkaz neotevře. Stránka o ochraně dat doplňuje, že přenos chrání TLS, že služba chce uchovávat jen metadata nutná k provozu a že si můžete vybrat region, kde se data zpracovávají a ukládají. Na úvodní stránce stojí, že jakmile příjemce odkaz otevře, data jsou trvale zničena a nikdo, ani Onetime Secret, je nemůže získat zpět.
To jsou správné vlastnosti nástroje pro jednorázové tajné zprávy a jsou uvedeny jasně.
Jediná věc, kterou dokumentace neříká
Ani přehled zabezpečení, ani stránka o ochraně dat neříkají, kde šifrování probíhá: zda ve vašem prohlížeči, než se tajná zpráva odešle, nebo na serverech Onetime Secret, až tam dorazí. Na tomto rozdílu závisí, zda by provozovatel mohl uloženou tajnou zprávu číst. Šifrování uložených dat chrání databázi před tím, kdo ukradne disk. Samo o sobě ale nebrání službě, která drží klíč, aby záznam dešifrovala. Stránky také nepopisují, jak se heslová fráze zpracovává a ukládá, a nejdelší doba platnosti je uvedena jen jako limit tarifu.
Není to obvinění. Onetime Secret je open source a lze ho provozovat na vlastním serveru, takže kdo to potřebuje vědět, může si přečíst kód nebo spustit vlastní instanci. To je silnější záruka než jakákoli marketingová stránka. Je to prostě otázka, kterou dokumentace hostované služby nechává otevřenou. Pokud váš model hrozeb počítá i s provozovatelem, je to otázka, kterou je třeba položit.
Recenze OneTimeSecret: co dělá dobře
Je jednoduchý, zdarma pro jednotlivce i týmy, open source a lze ho provozovat na vlastním serveru, s odkazem na repozitář na GitHubu. Zničení před zobrazením, heslové fráze a vypršení platnosti pokrývají to, co většina lidí potřebuje. Umožňuje také zvolit region pro data, což nabízí málokterý konkurent a LinkPilot ne. Pro občasnou osobní tajnou zprávu nebo pro tým, který chce službu provozovat sám, zůstává dobrou volbou.
V čem se LinkPilot liší
LinkPilot na otevřenou otázku odpovídá výslovně: tajná zpráva se zašifruje ve vašem prohlížeči pomocí AES-GCM-256, klíč je v odkazu umístěn za znakem #, tedy v části, kterou prohlížeče nikdy neodesílají, a naše servery, databáze a okrajová síť uchovávají šifrový text bez klíče. Kód, který to dělá, je v repozitáři CLI s licencí MIT, spolu s testovacími vektory. Stránka Architektura zabezpečení popisuje model i jeho omezení, včetně toho, že tajné zprávy vytvořené před 29. zářím 2026 byly až do vypršení platnosti uloženy jako nešifrovaný text a že název, velikost a typ přiloženého souboru vidíme.
Kolem tajné zprávy LinkPilot přidává zneplatnění z řídicího panelu, přílohy, týmové role a v tarifu Pro heslovou frázi přimíchanou do dešifrovacího klíče a časovou osu auditu. Nenabízí self-hosting ani volbu regionu pro data. Tyto kompromisy rozebírají stránka Alternativa k OneTimeSecret a úplné srovnání.